Martin a císař

V letech 383-388 vládl císař Maximus, který svolal církevní synod do Trevíru, kde císař sídlil. Často jsem byl zván k hostině, ale vždy jsem odmítl s tím, že nemůžu zasednout k jednomu stolu s člověkem, který jednoho vojevůdce zbavil vlasti, druhého života. Samozřejmě mě Maximus ujišťoval, že neuchvátil moc sám pro sebe jen tak, ale že to bylo z Boží vůle. On přece, žádného nepřítele nezabil, leda v bitvě. Nakonec jsem na hostinu dorazil, ani nevím, jestli přemožen důkazy nebo prosbami.

Na tuto hostinu byli pozváni nejmocnější a nejznámější muži: Evodius, prefekt a zároveň konzul, nejspravedlivější muž, celá císařská družina, králův bratr a strýc. Mezi nimi se usadil můj presbyter. Já jsem se usadil vedle císaře. Asi v půli hostiny, jak je zvykem, podává sluha císaři číši. Maximus však nařídil, aby ji nejdříve podali mně.

Jde o rituální zdvořilost – o to, kdo bude „králem hostiny“. Maximus byl dvorný ke mně a čekal, že mu pohár vrátím.